Common rail
Common rail (také Common-Rail) je systém přísunu paliva do vznětových ale i zážehových motorů. V podstatě se jedná o vysokotlakový zásobník, jímž je trubka (common rail), která vydrží vysoký tlak pumpy paliva. Je obyčejně většího průměru, tak aby v ni nedocházelo ke kolísání tlaku paliva, které ubývá při vstřiku. Palivo vstřikované do válce jemněji rozptýlené více menšími otvory vstřikovače k tomu potřebným vyšším tlakem tvoří lépe hořlavou směs, čímž se dosahuje vyšší účinnosti motoru, vyššího točivého momentu a výkonu, menších emisí a nižší hlučnosti a vibrací - to i díky vyrovnanosti jednotlivých válců eliminací přípravy dávky paliva pro válce odděleně - zdroj tlaku je jeden a zbývá tak rozptyl ve velikosti dávky a časování daný vedením, vstřikovačem a rozdíly v geometrii jednotlivých válců. Oproti jiným systémům je tlak paliva vytvářen nezávisle na otáčkách motoru a vstřikovaném množství paliva a je vždy dostatečný – právě díky zásobníku tlaku.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Prototyp systému common rail vyvinul koncem 60. let Švýcar Robert Huber. Ve vývoji v období let 1976 až 1992 pokračovala Spolková vysoká technická škola v Curychu. V polovině devadesátých let Dr. Shohei Itoh a Masahiko Mijaki z firmy Denso vyvinuli common rail pro velká nákladní vozidla. Prvním prakticky použitelným systémem označeným ECD-U2 Common Rail byl vybaven automobil Hino Raising Ranger.
V devadesátých letech spolupracovaly na vývoji firmy Magneti Marelli, Výzkumné centrum Fiat a Elasis, tato fáze skončila v roce 1994. Koncem roku 1993 zakoupila patenty německá firma Robert Bosch GmbH a pokračovala ve výzkumu a vývoji pro uvedení do sériové výroby. V roce 1997 přišly na trh první modely osobních automobilů, nejprve 1. října Alfa Romeo 156 1.9 JTD a později i Mercedes-Benz E 320 CDI.
Princip[editovat | editovat zdroj]
Na rozdíl od běžných systémů, kde jde palivo pomocí čerpadla vedeno z palivové nádrže nízkotlakovým potrubím přes jemný čistič paliva do vysokotlakých čerpadel jednotlivých válců a z nich pak vysokotlakým potrubím rovnou do vstřikovače, je v systému common rail palivo vedeno z vysokotlakového čerpadla do zásobníku tlaku – rail, který je jeden společný – common pro všechny válce motoru. Ze zásobníku je palivo rozvedeno k jednotlivým vstřikovačům ve válcích. Vysokotlaké čerpadlo je u common rail jedno, obvykle třípístové nebo u větších motorů dvě. Čerpadla musí být dimenzována na dodávku maximálního výkonu, tlak v zásobníku je udržován ventilem a přebytečné palivo se vrací do sání čerpadla či do nádrže. U nejmodernějších provedení tohoto systému dosahuje vstřikovací tlak 1 800 barů, ke konci roku 2007 se ale budou vyrábět systémy s tlakem okolo 2 000 barů.[1] Tato soustava je velmi vhodná pro současné víceválcové motory s přímým vstřikem paliva. Správný moment, kdy se má palivo vstříknout do válce, a jeho množství určuje elektronická řídicí jednotka v každém válci motoru prostřednictvím vstřikovačů. Vstřikovače byly v prvních dvou generacích řízeny pomocí elektromagnetického ventilu.
První generace systému common rail z roku 1997 používala tlak 1 350 barů, druhá generace z roku 2001 už 1 600 bar. Třetí generace s novými, ještě přesnějšími a rychlejšími piezo-inline vstřikovači byla představena v roce 2003. Modifikacemi a vylepšení se dosáhlo na rozdělení systému na dvě základní větve, podle toho jaý princip je využit u vstřikovačů. Jedná se systémy založené na piezoelektrickém nebo magnetickém jevu. V roce 2017 dosahují aktuální maximální tlaky používané v common rail systému 3000 bar.
Common rail se uplatňuje ve stále větším počtu automobilů, začal se používat i v nákladních vozech, jedním z prvních výrobců byla firma MAN (modelové řady TGS, TGX). V současnosti vyrábí systémy common rail společnosti Bosch, L'Orange, Delphi, Denso, Magneti Marelli a Siemens-VDO.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Common_rail
+420737083088
